Vloni zahynulo na českých silnicích o 19 chodců více než v roce 2014

Út 05. 04. 2016

Na přechodech zemřelo 23 chodců.
Co na nich děláme špatně?

V roce 2015 zemřelo na českých silnicích 131 chodců. Dalších 554 jich bylo zraněno těžce a 2 752 lehce
Ve 111 případech zemřeli z viny řidičů
Tradičně umírali chodci i na vyznačených přechodech – celkem ve 23 případech
Je současné znění Zákona o silničním provozu pro chodce, kdy nesmějí vstupovat na přechod, dostatečně srozumitelné?


V roce 2015 zemřelo 131 chodců, ve 111 případech vinou řidičů. Nejčastější příčinou fatálních nehod zaviněných řidiči byla nepřiměřená rychlost jízdy; ta zabíjela ve 47 případech.  A z viny řidičů umírali chodci i na vyznačených přechodech; v loňském roce se jednalo o 21 obětí (šlo tak o devátou nejtragičtější příčinu nehod řidičů motorových vozidel). Po čtyřech usmrcených si připsaly nesprávné otáčení či couvání a rovněž tak agresivní jízda.

Chybovali i chodci. Zavinili 1 229 nehod, při nichž bylo 20 osob usmrceno, dalších 132 těžce a 980 lehce zraněno. Nejčastěji se jednalo o přecházení mimo přechod pro chodce. Bohužel si dosud řada chodců neuvědomuje, že ani chůze po vyznačeném přechodu pro chodce pro ně neznamená automaticky zajištěnou přednost. Na to loni doplatili životem dva z nich. Nehody chodců si vybíraly svou daň i mezi dětmi. Celkem jich bylo 5 usmrceno (z toho jedno vlastní vinou), 63 zraněno těžce a 649 lehce (vlastní vinou 35, resp. 386).

Zabíjí i nečitelné či zbrklé chování chodců
Na 37 smrtelných nehodách se podepsalo zbrklé či nečitelné chování chodců. Dvacet z nich zemřelo kvůli náhlému vstoupení do vozovky z chodníku či krajnice, dalších 10 špatně odhadlo vzdálenost a rychlost přijíždějícího vozidla, 4 se zachovali zbrkle či zmateně, 2 neočekávaně vstoupili do jízdní dráhy vozidla z nástupního či dělicího ostrůvku, jeden usmrcený před střetem náhle změnil směr své chůze. 

Přechod pro chodce - pravidla pro chodce jasná, nebo nejasná?
V loňském roce zaznamenaly statistiky 23 usmrcených chodců přecházejících po vyznačeném přechodu, tedy místě, které by mu mělo zajistit potřebnou míru bezpečí při přecházení silnice. Znovu je třeba připomenout, že chodec nemá – a ani z podstaty věci nemůže mít – při přecházení po přechodu absolutní přednost. Především nesmí vstupovat na přechod bezprostředně před blížícím se vozidlem. Tak to požaduje současná účinná právní úprava. „Podle mého názoru se nejedná o příliš šťastnou formulaci. Pro všechny by bylo daleko srozumitelnější, pokud by v tomto ohledu byl důsledně respektován obsah Vídeňské úmluvy o silničním provozu, že na přechodech pro chodce nesmějí chodci vstupovat do vozovky, aniž by brali ohled na vzdálenost a rychlost vozidel, která se blíží. Předchůdkyně současného Zákona o silničním provozu – vyhláška č. 99/89 Sb. - byla v tomto ohledu daleko podařenější,“ vysvětluje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.

Co dělávají chodci při přecházení po přechodu špatně?
•    Nejdou po přechodu, ačkoliv by měli. Zákon o silničním provozu je v tomto ohledu jasný. Je-li blíže než 50 metrů křižovatka s řízeným provozem, přechod, místo pro přecházení vozovky, podchod nebo nadchod, musí chodec přecházet výhradně na těchto místech.
•    Před vstupem na přechod se neujistí, že blížící se vozidla jsou s ohledem na jejich vzdálenost a rychlost schopna bezpečně zastavit. Motorová vozidla opravdu nezastaví na pětníku. Pokud dojde ke střetu, zdravím či dokonce životem na něj doplatí právě chodec. „Dobré je přesvědčit se navázáním očního kontaktu s řidičem o tom, že o chodci ví a je připraven dostát své zákonné povinnosti,“ doporučuje Roman Budský
•    Nechodí po přechodu vpravo. Na rozdíl od chodníku se po přechodu pro chodce chodí jen a jen vpravo. To zajistí plynulou chůzi chodců bez rizika jejich vzájemné kolize.
•    Po vstupu na přechod náhle výrazně zpomalí, a to zpravidla s ohledem na vozidla blížící se ke druhé polovině přechodu zprava. Ještě nebezpečnějším kouskem, který může chodec provést, je neočekávané couvnutí od středu vozovky zpět do první poloviny přechodu pro chodce.
•    Především na vícepruhových komunikacích nejednou nepamatují na svou povinnost vždy dát přednost tramvaji.
•    Stojí na chodníku v bezprostřední blízkosti přechodu, aniž by zamýšleli přejít vozovku. Řidič, který před jedním přechodem zbytečně zastaví, kolem dalšího často projede bez zpomalení. 

Jak chybují u přechodů řidiči?
•    Nepamatují na svou povinnost, že nesmějí nejen ohrozit, ale ani omezit chodce přecházejícího po přechodu nebo zjevně se jej chystajícího přejít. Každý řidič, který se blíží k přechodu, by měl včas a přiměřeně aktuální situaci přizpůsobit rychlost jízdy svého vozidla. Chodci někdy dovedou překvapit. Zvláště děti či starší osoby.
•    Velmi nebezpečnou chybou na vícepruhové silnici je, pokud nesníží rychlost jízdy nebo nezastaví vozidlo před přechodem pro chodce, učiní-li tak řidiči ostatních vozidel jedoucích stejným směrem. „Především v situacích, kdy je výhled na přechod zakryt rozměrnějším vozidlem ve vedlejším pruhu, by měl řidič počítat s přecházejícím chodcem,“ doplňuje Budský. 
•    Projíždějí v těsné blízkosti přecházejícího chodce.
•    Zastaví na přechodu pro chodce či ve vzdálenosti kratší než 5 metrů před ním. Především v případě rozměrnějších vozidel hrozí riziko, že chodec nebude schopen se dostatečně rozhlédnout a ani projíždějící řidiči chodce včas nezaregistrují.
•    A pak je tu nebezpečné zastavení vozidla na přechodu. Na rozdíl od předcházejícího příkladu se jedná o situaci, kdy řidiči „uvízne“ na přechodu pro chodce, neboť nemůže pokračovat v jízdě. 
•    Nejednou nepamatují na to, že chodec, který vstoupil na vozovku na signál pro chodce „Volno“, má i po rozsvícení znamení „Stůj“ právo dokončit přecházení k nejbližšímu světelnému zařízení pro chodce.  „Samozřejmě obvyklou rychlostí chůze. Respektovat je třeba i pomalejší osoby – seniory či jedince pohybově postižené,“ uzavírá Roman Budský.   
 


nahoru